Život je otázkou priorit

K sepsání tohoto zamyšlení se schylovalo už dlouho, ale až rozhovor s někým z mého okolí mě přimělo dát myšlenky na papír.

O čem to bude tentokrát? O životě. O tom, co v  životě chceme a jak se toho snažíme dosáhnout.

Tak např. onen Někdo z mého okolí, koho pro potřeby tohoto článku budu nazývat zkráceně N. N. se na mě obrátil s otázkou, jestli nevím, co má dělat, aby nebyl tak unavený. Vstává brzy ráno, pospíchá do práce, v práci stres a spěch, aby všechno stihnul. Domů se vrací unavený a má sílu akorát tak lehnout si k televizi. N. dá 5 turků denně a už ani to mu nepomáhá. A protože já neumím ani věštit a ani nezvládám zázraky na počkání, začnu se N. vyptávat.

„Snídáš?“ „Ne, snídat nestíhám, nemám na to čas.“

„A co tedy ráno děláš od té doby co vstaneš a než odejdeš do práce?“ „No co bych dělal, udělám si kafe, dám si cigaretku a tak dále…“

„A myslíš, že bys sis večer mohl nachystat snídani, kterou bys ráno snědl? To by zabralo ráno určitě méně času než dát vařit vodu, připravit hrnek, dát do něj kafe, zalít a čekat, až to trochu vychladne…“ N. se na mě dívá, uculuje se a říká: „To se mi ale nechce.“

Rozhovor probíhal dál v podobném duchu, až do místnosti přišel někdo další, s kým se N. začal bavit o tom, co nejlépe zabírá na bolesti zad. A nemyslete si, že probírali jógu, rehabilitace nebo nadváhu. Kdepak 😀 Vášnivá debata se točila celou dobu o tom, které prášky na bolest jsou lepší.

A tak to v životě chodí. Ke stejnému cíli mohou vést různé cesty, některé jednodušší, jiné na pohled náročnější, rychlé i pomalejší, zdravější i nezdravé. Je to na nás, kterou cestu si zvolíme. Den má 24 hodin a my rozhodneme, jestli 30 minut z nich věnujeme přípravě kávy nebo jídla, jestli se po celodenním sezení v práci položíme na gauč k televizi nebo si půjdeme zaplavat, jestli do sebe v rychlosti ke svačině hodíme croissant nebo jablko. Na výběr máme hodně možností, ale to, co děláme, ovlivňuje především to, co dělat chceme.